Palomino
Na území Mexika přivezl koně v roce 1519 dobyvatel Hernando Cortez a později ho se svími koňmi následovali další španělští dobyvatelé, dobrodruzi a misionáři. Jednalo o silné zdráhavé španělské koně, většinou křížence koně andaluského, arabského, berberského nebo plamene jennet. Jméno mustang je odvezeno od španělského slovamesteňo, které znamená divoký nebo zbloudilí. Koně přežili náročnou cestu přes moře, což svědčí o jejich velké výdrži. Později se rozšířili po Severní Americe a místní Indiáni se zpočátku před zájezdy ozbrojených Evropanů na koních nedokázali bránit. Postupem času se ale Indiáni naučili koně nových osadníků krást. Nejprve je jedli nebo pouštěli na svobodu, ale později si začali uvědomovat, že koně se výborně hodí k jezdeckým účelům. Strakaté koně měli nejraději, zřejmě pro jejich přirozené zbarvení. Indiáni se tak stali opravdovími znalci koňů a některé Indiánské kmeny dokonce zakládali své chovy. Koně, kteří byly vypuštěni na svobodu nebo sami utekli, žili pak ve stádech v divoké přírodě. V polovině 19. století se v Americe vyskytovaly více než dva miliony zdivočelých koní, ale dokonce století se jejich počet výrazně snížil. Začaly se budovat farmy a rozšiřovat pozemky, a tak se velikost území přístupného volně žijícím potomkům domácích koní rychle zmenšovala. Současně bylo hodně koní zabíjeno. Koně představovali hrozu pro místní farmáře, protože ničili úrodu, na druhé straně poskytovali levné maso pro výrobca krmiv. Dnas je mustang chráněným zvířetem. V součastnosti žije hlavně na Západě přes 50 tisíc zástupců tohoto druhu.
